V mrazivém ránu listopadových dní, kdy si vítr pohrává se spadaným listím, přehazuje nepatřičně vlásky naondulovaným paním a nagelovaným mladíkům, s tichým šramotem posunuje odpadky, a profukuje každou skulinu špatně zapnutého kabátu, mi přichází na mysl advent. Jaký asi bude letošní advent, ona čtyřtýdenní kouzelná doba před vánočními svátky ?
Karel Jarolím by se asi divil, co že jsme to my Podkrkonošáci stačili za ta léta všechno vyměnit. Kolovraty za spřádací stroje, textilní továrny za velkoobchodní sklady, petrolejky za televize, klid za kariéru, víru za pohodlnost, štěstí za peníze ...
Vítr shazuje listí a kroky osamělých poutníků v davu míří dál, dál kolem mostu se světcem, který už nikoho nevzrušuje, dál nahoru, stejně jako budou za pár týdnů mířit davy již brzo partnerských aut, a obchodníkům budou svítit oči, budou si mnout ruce a zase se usmějí. Z výlohy na mě cení zuby kluk ze zpola roztrhanýho plakátu, snad že si něco vzal, něco pro lepší svět. A ze všech výloh a vývěsních tabulí to najednou začíná volat: Přijď k nám a kup si vánoční dárek... udělej radost blízkému už teď... kup si dvě zbytečnosti a dostaneš zdarma třetí... oddej se masáži shiatsu, občerství tvé duchovní síly, v který nevěříš... pojď se nadýchat vánoční atmosféry mezi umělý smrčky, řetězy a přeplněný regály... kup si naše cukroví... nepotřebuješ snad vánoční papír? ... a myslíš vůbec na děti? Zítra u nás bude Santa Klaus... vy ještě neposloucháte ty skvělé americké vánoční hitovky?... keep smiling prodavačko, tady seš v našem supermarketu...
Kde že je ta adventní atmosféra, ta doba očekávání, plná tajemství pro malé i velké? Doba, kdy se peče cukroví a nikdo až do Vánoc nesmí uždibovat? Copak si všechno musíme koupit hned, a jakmile zapomeneme na pár dárků, nedáme synovi to, co si přeje, budou ty Vánoce zkažený? Kdo ví, kolik z nás umí vnímat dobu očekávání... A kdo přijde letos na roráty?
Blíží se Advent, Příchod...
napsáno pro časopis Puls 12/2001