V minulém týdnu jsem v práci pro klienta zařizoval ukončení splátek za zařízení jednoho z mobilních operátorů. Všichni, kdo měli tu čest dostat se do spárů těchto telekomunikačních otesánků, kteří mlží, z různých míst vydávají protichůdná stanoviska a snaží se vysát z vás co nejvíce peněz, vědí, co je to za námahu. O tom ale už bylo posáno dost článků. To, co mi ale při poslední návštěvě pobočky (kde nám samozřejmě řekli něco jiného, než na zákaznické lince) ovšem padlo do oka, byla neschopnost udělat rozumný krok, protože to "neumožňuje systém". Konkrétně se jednalo o aktualizaci kontaktních údajů, když už byla služba ukončena (nicméně klientovi jsou stále zasílány vyúčtování na splátky). Člověk ani nemusí být programátor, aby mu došlo, že oddělení kontaktů a využívaných služeb v databázi i v rámci aplikace je výhodné.
"Systém to nedovolí. Bohužel to nejde. Nepustí mne tam. Váš požadavek v aplikaci nejde nahrát. Je nám líto, ale musíte to udělat standardní metodou" (rozuměj oběhat několik míst s papíry v ruce). Takové a podobné žvásty lze slyšet z úst nebohých úředníků, prodejců na pobočkách, v informačních centrech nebo za pokladnami. Nedávno jsem byl svědkem podobné situace, kdy paní za pokladnou ČD nebyla schopná na InKartu nahrát "aplikaci IREDO", ač OREDO (provozovatel IREDA) a České dráhy hrdě prohlašovali již před dvěma lety, že to není žádný problém. A celé mne to připomnělo situaci na poslední vysoké škole, kdy nás při zápisu člověk ze studijního přesvědčoval, které si musíme zapat předměty a které ne, protože to nedovolí nesmyslné prerekvizity (rozumějte přednášky či cvičení, které je nutno absolvovat před studiem daného předmětu). Dost jsme se nasmáli absurdnímu stavu, že život studenta je určován omezeními aplikace. Naštěstí tehdy nastupovala na pozici proděkanky pro studium moudrá Mirei, která rychle donutila programátory IS omezení odstranit.
Přijde mi ale, že se situace nelepší. Výmluvy na omezenost aplikace/programu/systému jsou na denním pořádku a programátoři dále vymýšlejí kroky, kterými si zjednodušují práci a uživatelům znemožňují logické a oprávněné nároky. A majitelé těchto systémů se alibisticky odvolávají na technická omezení, namísto přinucení autorů systému ke změně.
Je to prostě zásadně špatně - vypořádání se s běžnými problémy a situacemi by mělo být vždy záležitostí autora aplikace, nikoliv uživatele nebo lidí před přepážkami. A málo četné výjimky by měly být k vyřešení třebas nestandardním způsobem, ale do systému nějak zaveditelné. Ano - vyžaduje to velmi dobrou znalost prostředí a situací, které na daném místě (společnosti, úřadě) mohou nastat. Ale bez takové přípravy a odvahy lidí říci podobným nesmyslům NE, se staneme společností řízenou počítači a chybovými systémy. A brzo nám to přijde normální. Žába v pomalu ohřívané vodě...