Tisíce lidí se každoročně vydávají na cestu, aby se při pouti do Santiaga de Compostela vydali všanc horku, prachu, dešti, nepohodlí a se svými těžkostmi, ale i nadějí a svými prosbami došli do cíle. Svatojakubská cesta, "matka všech poutnických cest" má zvláštní přitažlivost - univerzální potenciál člověka oslovit, pohltit a proměnit. Setkáte se na ni s hluboce věřícími křesťany, lamači pochodových rekordů, lidmi vnitřně zraněnými i s neustále hledajícími, s obyčejnými poutníky i boháči, pro které už vydělávání peněz ztratilo svůj smysl... Na cestě se stanete malým kamínkem do mozaiky poutnické tradice.
Přijměte pozvání na svatojakubské cesty Evropou. Alespoň na chvíli se můžete stát v duchu poutníkem, zažít nejistotu a naději na cestě za dalekým cílem. Necháte-li se inspirovat k poutní cestě, pak ještě lépe.
Svatojakubská cesta
Svatojakubská cesta (španělsky Camino Santiago) je historickou poutní cestou, vedoucí ke hrobu apoštola sv. Jakuba v katedrále v Santiagu de Compostela. Dnes se již nedá mluvit o jedné cestě, ale o celé síti svatojakubských poutních tras, za nimiž je skrytá zajímavá historie i dlouhá poutnická tradice.
Historie
Svatý Jakub, Kristův učedník a jeden z apoštolů, se dle tradice vydal hlásat evangelium až na kraj tehdy známého světa, do Hispánie. Jeho mise ovšem nebyla úspěšná, vrátil se do Jeruzaléma, kde je také doložena jeho smrt. Jeho přátelé a učedníci prý naložili Jakubovo mrtvé tělo do loďky a ta byla unášena vlnami až do Galicie, kde bylo pohřbeno místními rybáři. Mnohem pravděpodobnější je verze přenosu Jakubových ostatků mnichy v průběhu 6. - 7. století do Zaragozy a následně do Galicie na ochranu před postupujícími muslimy. V osmém století, kdy křesťanský zůstal jen hornatý sever dnešního Španělska, se znovuobjevení hrobu sv. Jakuba stalo důležitou událostí, podporující křesťanskou identitu obyvatel i vůli po intenzivnějších bojích s Maury.
Prostý kostel na místě světcova hrobu nechal postavit asturský král počátkem 9. století, dnešní bazilika pochází převážně z 12. století. Kolem kostela a benediktinského kláštera se začalo rozrůstat sídlo, které podle legendy o hvězdách přivádějících mnicha ke hrobu Jakubovu dostalo název Santiago de Compostela (Compostela = zkomolenina lat. campus stellae - hvězdné pole). První doloženou pouť do Compostely vykonal biskup z francouzského Le Puy v roce 951, biskupové ale nebývají průkopníky tradice, nepochybně v té době již poutě probíhaly. Během středověku vzrostl význam poutnictví, to se stává jedním ze znaků živé víry a odevzdání se Bohu. Santiago de Compostela byla vedle Jeruzaléma a Říma hlavním cílem poutníků, význam Compostely ještě vzrostl po definitivním obsazení Jeruzaléma a Svaté země muslimy ve 13. století. V té době také vzniká síť tras, které vedou Evropou. Symbolem poutníků se tehdy stala mušle hřebenatka, poutnická hůl a tykev - nádoba na vodu.
V době renesance a především baroka význam poutí do Compostely upadal. (Baroko upřednostnilo lokální - především mariánská poutní místa). Skromný počet poutníků se začal zvedat ve 2. polovině 20. století, zvláště po pádu komunismu ve východních zemích Evropy. V roce 1993 vyhlásilo UNESCO poutnické trasy na území Španělska za světové kulturní dědictví. Nárůst poutníků v posledních letech souvisí nejen s popularizací, ale nepochybně je i svědectvím o hledání naděje a duchovních hodnot v našem přespříliš konzumním světě.
Poutník
Poutě a poutní cesty jsou vlastní každému z velkých náboženství. V křesťanské tradici je pouť praktickým vyjádřením touhy poznat místa spjatá s vírou a zároveň cestou osobní proměny. Strasti i radosti po cestě, stejně jako nutnost vyjít ze svého domova, jsou předobrazem cesty ke spáse.
Osoby putující do Compostely jsou od počátku velmi různorodé. Na cestu se vydávali hříšnici toužící po odpuštění, řeholníci, chudí tuláci, šlechtici i panovníci, lidé toužící po obdivu i po skrytosti. P. Lizna v jednom z postřehů uvádí, že dnes je častým motivem putujících mužů hledání svého místa v životě, u žen pak nedávný rozchod, rozvod či hledání partnera, pro další putující je tato cesta intermezzem životních období. Někteří lidé jsou poutníky "takřka od narození", jiní se jimi stávají v důsledku životních událostí, všechny ale na cestě spojuje ztrácení / odevzdávání (ambicí, iluzí, peněz, pýchy...) a naděje.
Mezi zajímavé osobnosti - svatojakubské poutníky patří např. Dante Alighieri, Cid, Ludvík VII, Anthony Quinn, Paulo Coelho... z Čechů pak P. František Lizna , Pavla Jazzairiová nebo I. Kolman a J. Šťourač.